Po šesti dnech jsme se rozhodli, že vyrazíme trochu cestovat, neboť v PTTY už začínala být nuda. Zvolili jsme nedaleký ostrov Koh Chang, vzdálený asi 250km. Cestovat lze autobusem za 550bth nebo si pronajmout dodávku s řidičem pro sedm lidí. Protože nás bylo pět, vzali jsme auto, cenově to vyšlo velmi podobně, platili jsme okolo 3500bth, navíc se jedná o "door to door service". Také psali, že cesta strvá dvě hodiny, co na to, že jsme jeli osm, třebaže zácpy byly jen minimální.

Po vyjetí z PTTY si nelze nevšimnout, jak se liší venkov a město uzpůsobené pro turisty. Životní úroveň prudce klesá, obydlí, kde místní žijí, nelze nazvat domy ani chatrčemi...jsou to takové polorozpadlé chýše. Nicméně místní s tím nějak žijí a za celou dobu jsem nepotkal jediného žebráka.

Po dojetí na pobřeží jsme se nalodili na trajekt z druhé světové:

Dolů se zaparkuje auto, lidi poté vylezou nahoru, kde je i malý stánek s nejnutnějším. Cesta trvá asi 20 minut a trajekty tam a zpět pendlují dva až tři. Jak jsme se přibližovali, měl jsem pocit, že to bude pěkná džungle a že by se tu dal natáčel seriál Ztraceni:

Naštěstí realita byla příjemná, rezervace pokojů opět přes booking.com bezproblémová, jen bylo třeba více hledat. Pro jistotu doporučuji rezervovat den předem, v klidu.

Tyto chatky byly sice za 1300bth na noc, ale jsou nádherné, s klimatizací a přímo u moře. 

Tak nějak se stalo, že někdy od 12. do 17. dubna se slaví Thajský Nový rok. Co to znamená? Že je třeba si koupit za 50-150bth pouzdro na telefon, peníze a cigrarety, neboť na každém roku na vás číhá sprcha:

Druhy sprch jsou dvě, teplá okolo 30 a studená okolo 10-15 stupňů. Studená je asi každá pátá, princip je jednoduchý, prostě si do barelu dají pořádnou kostku ledu:

Sprchu očekávejte naprosto kdykoliv, při chůzi po chodníku, když jedete na motorce nebo při jízdě v tuc-tucu - na to se domorodci velmi pečlivě připravují, neboť dostat na záda nečekaně přímý zásah ledovou vodou ve 37 stupních je obzvláště zajímavé :-)

Vlastně jsem si na to tak zvykl, že to bylo najednou příjemné, neboť pořád sprchovaný člověk se mnohem méně potí. Až na ty studené sprchy, ty byly vždy překvapivé - člověk dostane 3x za sebou vlažnou vodou a počtvrté ledovou, i deálně za krk.

Bohužel jsem zde zažil i jeden nezdar s místní lehkou děvou. Beer barů je zde málo, ale najdou se. Potkal jsem zde jednu s rovnátky, jež se mi líbila. Dohoda jasná, za 800bth bez výpalného. Nejdřív mě zavede kamsi dozadu - občas mají přímo v barech "šuk cimry", pro mě docela hnus. Beru si ji tedy do hotelu. Chtěla zaplatit předem, už tady jsem cítil problém, ale risknul jsem to. Po sprše je stále v pokoji, svlečená čeká v posteli, příjemné překvapení, neutekla. Tím to ale skončilo, po chvíli vyletí z postele, něco mele, obléká se a odchází. Nechápu, snažím se domluvit, ale ona chce evidentně vypadnout. Říkám peníze zpět, prý nedá, otevírá okno a začne křičet o pomoc, nechápu. V tu chvíli přibíhají její kumpáni, se kterými jsem předtím v pohodě asi 3 hodiny v baru popíjel, hrál kulečník a bavil se. Kabelka letěla oknem, hoka vyletěla dveřmi a všichni už utíkají pryč. Než se rozkoukám a vyběhnu ven, slyším jen pelášící partičku a jejich smích. Když si to v hlavě srovnám, byl jsem vlastně jasná volavka, co si o oškubání řekla - sám, popíjející a chce se bavit. Vrátím se do chatky, pas i další schované peníze v batohu mám. Jdu za spolucestujícím a historku mu líčím, dostanu jedinou možnou odpověď - naletěls, to se stává a nic s tím neuděláš, nech to být. Nemělo cenu se vracet do baru a něčeho se dožadovat, všichni by tvrdily opak toho, co já. 

Rada - lovit na ostrovech velmi opatrně a ne sám, neboť tu není žádná recepční, jež by si ID kartu slečny ofotila. Holka tak uteče a nikdo nic nedokáže. Byl jsem z toho docela zdrchanej, jak jsem mohl takhle blbě naletět, plus co kdyby šlo více do tuhého - bezpečně jsem se již rozhodně necítil.

Ale teď už něco veselejšího. Za dva dny pobytu přímo u moře jsme se přesunuli do luxusnějšího místa, cena 1500bth. Nevím proč, ale vyfotil jsem jen bazény, kde se nikdo nekoupal, i když byl hotel údajně plný :-)

Pan hoteliér, David, je takový fajn dědula, co se pořád usmívá. Denně jsem ho potkal několikrát, častěji, než jeho zaměstnance. Vždy pozdravil alespoň zamáváním ruky, ale spíše se zastavil, zeptal se jak je nebo doporučil, kam jít.

Lidé přes den z těchto hotelů cestují místním tuc-tucem na pláž nebo za jinou zábavou, vracejí se až navečer. Takže jsme si užívali nádherný komplex prakticky sami :-)

Den před odjezdem jsem šel za Davidem, našel mi autobus v katalogu, zavolal, objednal a řekl mi, kdy a kde mám čekat s kufrem.

Co k celému ostrovu dodat - sice tu není tolik světské zábavy jako v PTTY, ale je tu klid a nádherně. Když jsem odjížděl, zamáčkl jsem slzu i přes tu jednu nevydařenou příhodu.